Památky v obci 

Vážení návštěvníci,

k nahlédnutí vám předkládáme informace o památkách, které lze najít v naší obci. Kromě níže uvedeného seznamu se na území zdejší obce nachází také řada dalších památných míst a objektů s dlouhou, až několikasetletou historií. 

K Mezné náleží např. dvě prastaré samoty. Severozápadně od zastavěné části vsi se nachází samota U Blažků s bývalou pohodnicí a hájovnou. Pohodní Špinglové, původně německý katovský rod, jsou zde poprvé připomínáni v roce 1732. V 18. století je zde prameny zmiňována také hájovna, kde se říkalo u Černého Kuby, neb u Kadlece v lese. Zde je nejprve připomínán rod Kadleců (Kalců), od 2. poloviny 18. století pak rod hajných Pokorných. 

Druhá samota, náležející k Mezné, se nachází jižně od zastavěné části vsi. Místní zde říkají U Svitáků. Býval zde mlýn, jehož historie sahá až do období husitských válek, podle jedné z pověstí byl prý dokonce husity pobořen (dosud není doloženo). Mlynářský rod Zimů je zde prameny poprvé zmiňován roku 1675 (Pavel a Anna Zimovi) - tento rod zde poté působil až do poloviny 20. století... 

Středověké tvrziště s vodním příkopem 

Vznik: polovina 14. století 

Tvrziště okrouhlého půdorysu, nacházející se zhruba 300 metrů jihozápadně od centra Mezné, je historikem PhDr. Jiřím Úlovcem řazeno mezi nejlépe dochované památky tohoto druhu na Táborsku. Vznik někdejší tvrze doktor Úlovec datuje do poloviny 14. století. Předpokládá se, že majitelům vsi tvrz sloužila přibližně do počátku 16. století. Poté, po připojení Mezné k významnějším statkům (např. Božejovu), její význam poklesl a v polovině 17. století je již popisována jako zcela nefunkční. 

Celé založení, včetně dochovaného místy až 7 metrů širokého vodního příkopu, má v nejširší části bezmála 40 metrů a je pozůstatkem někdejší jednoduché obytné stavby - dřevěné tvrze, nacházející se na centrálním pahorku, doplněné patrně pomocnými objekty neznámého charakteru a opevněné hradební zdí, vodním příkopem a vnějším valem. 

Kaple Navštívení Panny Marie 

Vznik: po roce 1828 

Dle map stabilního katastru byla kaple vystavěna krátce po roce 1828. Zbudována byla nákladem obce (ne farnosti), což mimo jiné znamená, že ji vystavěli sami místní obyvatelé. Zajímavostí je, že na jejím místě před tím stála jiná zděná kaple či zvonice - právě ta je znázorněna ještě v mapách stabilního katastru z roku 1828 (krátce poté byla zbořena a vystavěna nová, současná). Kolem roku 1828 však mezenská náves vypadala úplně jinak, než dnes. Západně od kaple ještě nestála budova školy, terén byl v těch místech svažitý směrem od kaple. Severně od kapličky, v místech dnešní silnice, se nacházel malý rybníček a níže položený býval i nevelký palouk zvaný Švehlák (leží jihovýchodně). Také obecní pastouška a další obytná a hospodářská zástavba, nacházející se jihozápadně od kaple, byla nízká - kaplička tedy velmi pravděpodobně stávala na vyvýšeném místě a byla zdaleka viditelná. 

Zajímavá zmínka byla před lety objevena v kronice Farního úřadu Tučapy (datace 1890-1945), v poznámce z roku 1934: "V Mezné sebraly ženy na nový oltář a na úpravu kapličky. Paní Semrádová dala na své útraty malovati oltářní obraz P. Marie Sixtinské (300 Kč), s paní Lukášovou objednaly oltář v poměru k rozloze kaple u uměleckého truhláře pana Štipla v Deštné a opatřily jej prádlem oltářním..." 

Právě v červenci roku 1934 se v Mezné konala první pouť, kaplička tak před tím prošla významnými opravami. Dobové fotografie dokládají, že tehdy dostala novou vnější štukovou výzdobu, došlo i k úpravám vnitřní části, včetně pořízení nového dřevěného oltáře (v kapli je dodnes). Toto do Pamětní knihy obce Mezné (datace 1925-2012) v roce 1934 zapsal tehdejší řídící učitel Václav Syrovátka: "V naší obci až dosud nebyla slavena pout. Chodilo se na pout do Tučap (na Jakuba). V červnu tohoto roku (1934) kaplička upravena, neupravené místo u silnice zavezeno spojenými silami občanů dobré vůle, nákladem obce položen kanál k výtoku z rybníčka, a tak obci dostává se nové malé návsi, na které oslavují mezenští občané mladí i staří první pout v Mezné, dne 8. července 1934. Ráno sloužena mše v kapličce farářem Jindřichem Papačem z Tučap, pak kázání a odpoledne požehnání. Cukráři přijeli ze Soběslavě..." 

Budova bývalé obecné školy 

Vznik: 14. září 1890 

Škola v Mezné byla založena v roce 1889, školní budova č. 43 byla vystavěna o rok později. Místo pro stavbu bylo vybráno na veřejném (obecním) pozemku, poblíž kapličky Navštívení Panny Marie a objektu obecní pastoušky č. 25. Zakázku tehdy vydražila a školu vystavěla známá soběslavská stavební firma Františka Roubala (tatáž firma později stavěla i okresní silnici z Kvasejovic do Nové Vsi). Budova školy vyrostla za pouhé čtyři měsíce (stavělo se od května do srpna), 14. září 1890 pak byla vysvěcena a slavnostně otevřena. Součástí někdejšího školního areálu byly dvě zahrádky, školní dvorek s ruční pumpou a hospodářský objekt. Samotná budova je v polovině rozdělena hlavní chodbou, z níž se vlevo vstupovalo do učebny a vpravo do prostorného třípokojového bytu řídícího učitele, přičemž celá tato pravá polovina budovy je podsklepena. Jako sklad sloužily půdní prostory. Dominantním prvkem průčelí mezenské školní budovy jsou dvoukřídlé vstupní dveře, opatřené klikou ve tvaru lví hlavičky (umělecká litina z 2. poloviny 19. století) - motiv s hlavou lva byl v té době velice oblíbený jako symbol české státnosti. V tomto případě a v této podobě měl lev na dveřích školní budovy ochranitelskou funkci.

Škola v Mezné fungovala celkem 68 let, v období 1889-1949 a 1957-1965; první školní rok proběhl v selském statku č. 17, od září 1890 již výuka probíhala v prostorách nové školní budovy č. 43. Po roce 1965 byl objekt využíván jako kanceláře JZD a MNV, v bývalé učebně tehdy obec pro mládež zřídila i klubovnu SSM. Po roce 1990 byla budova upravena pro potřeby Obecního úřadu Mezná (obec se v r. 1990 osamostatnila), v roce 2009 zde vznikla také Hospůdka Ve Škole. 

Budova bývalé panské krčmy č. 6

První zmínka: 1691 

Budova bývalé panské krčmy č. 6 stojí na mezenské návsi, pomístně je nazývána stará hospoda. Prameny ji zmiňují již v době třicetileté války. Nejstarším doloženým šenkýřem je zde Martin Zámečník (zmínky 1691-1697). O něco později, roku 1706, se poprvé připomíná zdejší šenkýřský rod Vítů: prvním byl Jan Vítů, svého času také mezenský šafář - zmiňován je v letech 1706-1751. Zajímavostí je, že tento Jan Vítů v roce 1725 původně panskou krčmu získal do svého vlastnictví (koupil ji od dírenské vrchnosti za 70 zlatých). V letech 1751-1788 zde šenkoval Janův syn Pavel Vítů a po něm v období 1788-1822 zase jeho syn Bartoloměj Vítů. Ještě v roce 1824 je jako šenkýřka v krčmě č. 6 prameny zmiňována Bartolomějova manželka Marie Vítů, rozená Pražmová z Meznýho. V roce 1858 se v mezenské staré hospodě poprvé připomíná šenkýřský rod Voráčků (Jan, Jan a Karel Voráčkovi) a od roku 1928 další šenkýřský rod Vejvarů. Prvním z tohoto rodu byl Vojtěch Vejvar, řezník původem z nedalekého Katova. Za jeho éry v Mezné č. 6 prosperovala hospoda, vyhlášený byl v té době také jeho řeznický obchod. 

Křížek u Slípků 

Vznik: 1907 

Křížek nacházející se poblíž bývalého mezenského statku č. 7, kde se dodnes pomístně říká u Slípků, je dnes sice litinový, původně se však jednalo o kříž kamenný. Kdy byl kříž kamenný zaměněn za litinový, to se dnes přesně neví. V katastru obce samotné je památek tohoto druhu celkem osm, kříž u Slípků má však historii ze všech nejzajímavější. 

Do roku 1907 stál v těchto místech, na rozcestí poblíž gruntu Slípků (jen pár metrů severněji), kamenný kříž. Ve zmíněném roce 1907 však musel ustoupit stavbě okresní silnice (šlo o silnici, budovanou v letech 1901-1907 mezi obcemi Kvasejovice a Nová Ves). Kříž byl tehdy vykopán a přemístěn vedle nově budované silnice (nachází se zde dodnes, viz. snímek), do míst, kudy vedla cesta původní (silnice byla budována vedle původní prašné cesty). Během těchto prací bylo tehdy pod křížem objeveno sedm lidských koster. Ty byly z původního místa nálezu vyjmuty a uloženy o pár metrů jižněji, k nově přemístěnému kříži. Události té doby popsal v Monografii školní obce Mezné (datace 1929) zdejší řídící učitel Karel Korous, tehdy také obecní a školní kronikář: 

"V mezenských polích stojí čtyři kříže, v Mezné též čtyři. Všechny jsou postaveny jen ze zbožnosti, k žádnému nevztahuje se žádná pověst, jedině u kříže před Slípkovými objeven zvláštní hrob. Když roku 1907 stavěli okresní silnici od školní budovy dále k Nové Vsi, stál kříž onen na malé vyvýšenině. Byl v cestě, proto vyvýšeninu sebrali a přišli na sedm lidských koster. Kostry ležely hlavami k jihu, obloženy byly prostředně velikými kameny. Lidé ti pochováni byli bez rakví. Zuby v lebkách byly zdravé. Kosti sebrány do čistého plátna a do vyzděné schránky uloženy pod kamenný kříž, postavený as dva kroky stranou. Tak vyprávěl očitý svědek Josef Drunecký..." 

Lípy svobody 

Výsadba: 6. dubna 1919 

Lípy svobody byly vysazeny místními občany v dubnu roku 1919, na památku vzniku první Československé republiky. K výsadbě došlo v lokalitě Obce, na vyvýšeném místě, nacházejícím se západně od zastavěné části vsi. Lípy byly tehdy vysazeny v počtu tří stromků, z nichž však do dnešní doby přežil pouze jediný (na snímku vlevo). Dva ze tří stromů v minulosti uschly a následně padly za oběť vichřicím (na snímku uprostřed a vpravo výmladky původních stromů). V roce 2022 bylo celé toto památné místo několika místními nadšenci zkulturněno: došlo zde k vykácení náletového porostu, k provedení zdravotního ořezu lip a byla zde instalována informační tabule s připomínkou historického významu lokality. 

Slavnostního vysazení lip v dubnu 1919 se zúčastnili obyvatelé téměř celé vesnice. Nadšení ze založení vlastního státu a víra zdejších obyvatel v lepší časy zajistily trojici lip přirozenou ochranu, a to především v období první republiky a za německé okupace, v době Protektorátu. V těch dobách se místní lidé pod lípami pravidelně scházeli a připomínali si významné okamžiky našich dějin, např. výročí upálení Jana Husa, či právě výročí vzniku samostatného Československa. Trvalou vzpomínkou na vysazení Lip svobody je zápis prvního řídícího učitele a kronikáře Vojtěcha Sirového v Pamětní knize obce Mezné (datace 1925-2012): 

"Dne 30. března 1919 konala se v obci naší slavnost stromková. Pro velmi nepříznivé počasí odbývala se v hostinci Karla Voráčka. Stromky sázely se teprvé dne 6. dubna toho roku při příznivějším počasí, a sice na Obcích tři Lípy svobody, na návsi jedna bříza Masarykova, jedna bříza Wilsonova a jeden jeřáb Legií. Bohužel, bříza Wilsonova uschla a více se neobnovila, ačkoliv pod ochranu byly dány obci..." 

Památník padlých v 1. světové válce 

Vznik: 3. července 1921 

Žulový památník byl vybudován tři roky po skončení první světové války, v létě roku 1921. O jeho vznik se nejvíce zasloužil první mezenský řídící učitel Vojtěch Sirový. Z jeho popudu, a také za jeho nemalého přispění finančního, památník zhotovil soběslavský kamenosochař Román Gärtner.

Na žulové desce památníku jsou vyryta jména devíti mezenských mužů, kteří nepřežili hrůzy první světové války. Byli to: Jan Šebek č. 26, Karel Drs (vídeňský nalezenec vychovaný ve zdejší obci), František Ženíšek č. 25, Karel Špingl č. 24 (syn zdejšího drnomistra), František Sirový č. 43 (učitel, syn učitele Vojtěcha Sirového), František Kupka č. 20 (do okamžiku narukování starosta obce), František Oubram č. 30, Karel Drunecký č. 27 a Josef Ženíšek č. 25. 

V útrobách základů památníku je v lahvi uložen a zazděn pamětní list, který od roku 1921 zřejmě nespatřil světlo světa. Jeho opis pro nás v Pamětní knize obce Mezné zanechal kronikář Vojtěch Sirový: 

"Tento pomník stavěn roku 1921 k uctění památky zdejších spoluobčanů padlých na bojišti, neb zemřelých následkem válečných útrap ve světové válce 1914-18. Podnět k postavení pomníku dala rodina zdejšího správce školy V. Sirovýho a jejím přičiněním sehnán potřebný obnos dílem sbírkou u občanů, dílem výtěžkem z různých zábav. Obecní zastupitelstvo se starostou Karlem Herzou v čele propůjčilo místo ke stavění a někteří občané (Václav Špingl) přispěli kamením a povozy. Místo bylo za vedení správce školy, jeho čtyř dcer a dvou synů a školních dětí upraveno. Z dospělejší mládeže nezúčastnil se přímo nikdo, ačkoliv byli vyzváni, aby dle možností přispěli. Pouze Alojz Koktavý, Josef Ondřej a Josef Chalupa nabídli svou pomoc a vyzdívají základy, do nichž tento list vkládáme. Pomník odhalen bude 3. července a je zhotoven panem Románem Gärtnerem ze Soběslavi. Slavnostním řečníkem bude pan prof. Jungbauer ze Soběslavi. Hudba p. Vašty. 

V Mezném, dne 13. června 1921." 

Křížek Jakuba Pražmy 

Vznik: 1951 

Křížek někdejšího místního občana Jakuba Pražmy je jedním z těch, které sice stojí na svém původním místě (u mezenského domku č. 21), nejsou však již původní. Litinový originál křížku byl před lety odcizen neznámým lapkou; potomci Jakuba Pražmy v té době dohledali alespoň původní litinovou oválnou jmenovku (s datem narození a úmrtí Jakuba Pražmy), kterou následně připevnili na nově zhotovený dřevěný kříž. 

Mezenský tesař Jakub Pražma byl jedním z těch, kteří povinně narukovali do rakouské armády. Zúčastnil se bojů v první světové válce, padl do ruského zajetí a vrátil se jako jeden z posledních mnoho měsíců po ukončení války (společně se svým bratrem Janem, později četnickým strážmistrem). Křížek v roce 1951 nechala zhotovit jeho rodina, jako připomínku na místo jeho náhlého skonu. Zemřel zde během návratu ze svého pole, nacházejícího se v západní části vsi, u rybníka Těšína. 

 Zdroj: publikace Mezná v zrcadle času a Obecná škola v Mezné (Jan Kolář, 2022-2024).